• Ivan Mitrus

Den 486 v nové zemi, v nové krajině

Včera ráno mě čekala několikakilometrová pustina. Kromě keříků vřesu tu nic nerostlo. Později přibyly kameny a občas nějaký strom. V kontrastu s touto krajinou působily okolní hory ještě vznešeněji.


Minul jsem stádo sobů a brzy se mi otevřel výhled na další část dnešní etapy. Brzy jsem začal míjet jezera a později jsem přišel k řece, přes kterou vedl most. Zde jsem si udělal pauzu na oběd, po které následoval les a stoupání do kopce.


Náročnost terénu mi připomínala Itálii. Jenom brodění řek jsem si v Itálii tolik neužil. Tady už jsem to přestal počítat. To poslední bylo hned trojnásobné, protože vprostřed řeky ležely hned dva ostrůvky. Při přecházení jsem se držel jistícího lana, které tu někdo pro tento účel natáhl.


Večer jsem dorazil ke starým dřevěným domkům, dva z nich byly určeny pro nouzové přespání. V menším z nich jsem si v kamnech rozdělal oheň. V noci se vždy pouze na chvíli zešeří a krátce na to už znovu vychází slunce. Díky malému okénku tu bylo temno celou noc, takže jsem spal jako zabitý.


Ráno jsem si trochu pospal a vyrážel později. Zpočátku se mi vůbec nechtělo a trvalo, než jsem tělo rozhýbal. To většinou znamená, že to největší nadšení z chůze přijde odpoledne.


Nemýlil jsem se. U jednoho z jezer jsem si udělal přestávku na oběd a vypral. Když jsem poté znovu vyrazil do kopců, nešlo mě zastavit. Za každým vrcholkem se mi naskýtaly nové a nové výhledy.


Pochod jsem dnes nezakončil kvůli únavě, nýbrž kvůli pozdní hodině. Stan jsem postavil tak, abych z něj měl výhled do kraje. Zítra mě čeká první norské město Røros.


Dnes: 34,7 km

Celkem: 6725,4 km




6 zobrazení0 komentářů

Nejnovější příspěvky

Zobrazit vše