• Ivan Mitrus

Den 521 a 522 - sámská vesnice a mračna komárů

Od rána mi kromě komárů létal nad hlavou i vrtulník. Do národního parku Padjelanta se totiž jiným dopravním prostředkem nedostanete a díky své rozloze (zhruba jako Wales ve Spojeném Království) je to pro mnohé jediná varianta.


Krásná jezera a divoké řeky, to bylo něco pro mě. Jen mě zarazilo velké množství turistů. Prošel jsem okolo několika sámských vesniček, kde žijí původní obyvatelé. Po tisíce let tu chovají soby a žijí prostý život.


V poledne mě u jedné chatky zastavila paní a pozvala mě na oběd. Byla moc ráda za společnost a já za jídlo. Po kafíčku jsem ale znovu vyrazil, protože s komáry to bylo k nevydržení. Nejvíc se jich vyrojilo v podvečer při stoupání do kopce březovým hájkem.


Pod vodopádem jsem si dal přírodní sprchu, bylo totiž celý den pořádné horko. To už jsem však národní park opustil. Těšil jsem se na turistický přístřešek, který hlásila mapa, ten byl však v obležení asi osmi stanů. O pár set metrů dál jsem tedy opět vztyčil moskytiéru a strávil noc pod ní.


Během dalšího rána jsem sešel do sámské vesnice na břehu jezera Akkajaure. Paní ve vesnici mi řekla, že cestou, kterou se chystám jít, téměř nikdo nechodí. Na vlastní kůži jsem později zjistil proč tomu tak je.


První kilometry za vesnicí okolo mě poletovaly stovky komárů, občas mě nějaký štípnul. Později ale začalo hotové komáří peklo. Okolo hlavy mi bzučel mrak hustý jak ranní mlha a bodnutí přicházelo takřka každou vteřinu. Ať jsem se plácnul kamkoliv na těle, zhruba deset jsem jich na jednu ránu zabil. Nejprve jsem dost nadával, pak už jsem byl schopný vydávat pouze zvuky.


V místě, kde jich bylo o něco méně, jsem bez váhání vztyčil moskytiéru, i přesto se však pár set komárů dostalo dovnitř, takže jsem měl dlouho do noci co dělat, abych zlikvidoval alespoň část z nich.


42,8 km a 34,1 km

Celkem: 7797,5 km




20 zobrazení0 komentářů

Nejnovější příspěvky

Zobrazit vše