Z Honningswåg nebyl problém stopnout někoho, kdo jel za podmořský tunel, zpět na norskou pevninu. Tam jsem se zdviženým palcem postával téměř dvě hodiny, čekání se ale vyplatilo. Pán, který mi zastavil, jel několik set kilometrů na jih.
První den jsme dojeli do městečka Skibotn, kde jsme přenocovali v kempu a následující den mě vysadil poblíž města Narvik.
Odtud už mi jel vlak až ke švédským hranicím. Večer se mi podařil ještě jeden stop do turistické destinace Abisko, kde jsem se po nějaké době opět sešel s kamarádem, který tu žije.
Během dvou dnů jsem se tak přiblížil domovu o pořádný kus. Nyní se budu rozhodovat, jaký bude můj další postup návratu.