Od brzkého rána pršelo a foukal silný vítr. Sbalil jsem se uvnitř stanu a stan samotný jsem sbalil na závěr.
Vydal jsem se na dvanáctikilometrový úsek napříč horami, orientovat se ale v končinách, kde není po stezce ani památky a navíc vše zakrývá hustá mlha, bylo dost náročné. Několikrát jsem musel lézt po skalách, což nebyl za silného deště a větru žádný lehký úkol.
Ještě během dopoledne jsem se dostal na silnici. Po pár kilometrech chůze na asfaltu zastavilo auto a pán v mercedesu mi nabídl odvoz. Ten jsem odmítl, ale přijal jsem jeho pozvání na večeři ve městečku Røyrvik. S jistotou teplého místa se šlo mnohem lépe i v silném dešti.
V Røyrviku jsem si dokoupil a sešel jsem s Bjørnem. Ten žije se svou ženou Kathlin a syny Christofferem a Lucasem. Kromě večeře jsem si dal i teplou sprchu (nepopsatelný pocit), vypral a usušil mokré věci. Štěstí na fantastické lidi mě tedy nepřestává opouštět.
Po snídani jsem se věnoval opravám vybavení a odpoledne jsme s Bjørnem vyrazili na ryby. Podařilo se mi chytit pstruha, kterého jsem si vzal na večeři.
Poté jsme se rozloučili a já pokračoval svou cestou. Šel jsem dlouho po silnici, ta však u jezera Namsvatnet končí, stejně tak jako má trasa. Ta znovu pokračuje až za národním parkem Børgefjell o několik desítek kilometrů severněji. Pár dní teď tedy budu procházet divočinou, kde ani cesty nevedou.
S plánováním tohoto úseku mi však dnes pomohl ochotný průvodce z národního parku a nejvhodnější trasu mi vyznačil do mapky. Večer jsem si našel suché místo na stan a na ohýnku jsem si opekl k večeři pstruha.
Včera: 29,2 km
Dnes: 18,4 km
Celkem: 7252 km