Ráno jsem vyklidil chatu a opět sešel dolů do vesničky Sulitjelma, kde jsem počkal na Mathieua. Ten mi odpoledne konečně přinesl stan. Nakoupil jsem zásoby na více než týden, popřáli jsme si s Mathieuem šťastnou cestu a já se vydal zpět k do kopce k chatě.
Bylo už šest hodin, když jsem ještě vyrazil o něco výš nad chatu, po třech kilometrech schůze jsem to ale vzdal a ustlal si pod širým nebem.
Následující den jsem překročil hranice a po nějakém čase se ocitl znovu ve Švédsku. Zároveň jsem také vstoupil do největšího švédského národního parku Padjelanta. Údolím se spoustou divokých řek se šlo krásně.
Večer jsem si v osadě Stáloluokta pořídil v kiosku novou plynovou kartuši k vařiči. Od pána jsem k tomu dostal jablko a lízátko. A protože na břehu jezera se nesmí kempovat, ještě jsem vyrazil na kopec.
U malých jezírek jsem měl výhled na jezero Virihaure a na druhé straně na vrcholky hor národního parku Sarek, což je jedna z posledních člověkem nedotčených oblastí v Evropě. Vše mi komplikovali pouze komáři, kterých tu bylo spoustu, tak jsem se rozhodl přespat pouze pod moskytiérou.
3,1 km a 41,5 km
Celkem: 7720,6 km
