Přechod Jizerek

O víkendu se naskytla možnost přidat se k partě nadšených hikerů a dát si s nimi přechod Jizerských hor. A protože se mi v poslední době začalo stýskat po svobodě, kterou mi hikování nabízí, nemohl jsem odmítnout. V pátek jsem tedy pořídil v libereckém nalehko.com nové botky a večer jsme s Kubojem (kubojovycesty.cz), Simčou a Danem vyrazili z Frýdlantu na Oldřichovský Špičák, kde jsme strávili první noc. Ráno bylo ve znamení do růžova zbarveného horizontu a mlhy válející se v údolích pod námi. Ty největší grády celému ránu však dodal až východ slunka. Tento hike jsem zkusil pojmout trošku jinak, takže jsem vzal menší batoh, než jaký jsem měl na cestě Evropou a sbalil si jen to nejpodstatnější. S jistotou můžu říct, že jsem se dostal na váhu o několik kilogramů nižší, než na jakou jsem byl zvyklý. A rozdíl to byl obrovský. Horskými bučinami jsme si to štrádovali i horším terénem v poměrně vysokém tempu, ale únava se nedostavovala, ačkoli nohy už si na větší fyzickou zátěž už dávno odvykly. Našeho tempa se držela i Simča, která byla na větším hiku poprvé (klobouček 👍). V sobotu večer se od nás ale oddělila a zbytek už byl pánská jízda. Příroda nám nabízela krásné výhledy, staré horské bučiny, žulové skalní masivy a sem tam i nějaký ten vodopád. Pod jedním z vodopádů jsem se nejprve v rámci otužování vykoupal dobrovolně, o něco později ale přišla koupačka nedobrovolná, kdy mi při skoku nad vodopádem podjela na kluzkém kameni noha a plácnul jsem sebou do vody pod vodopád. Trošku jsem se potloukl, ale nic vážnějšího se mi naštěstí nestalo. Mnohem hůř však skočil mobil, který to nakonec i přes vysoušení v kuskusu (ten jsem z mobilu doloval i po návratu) odnesl. V neděli jsme navštívili nejvyšší horu Jizerek Smrk, český pramen řeky Jizery a přes Polskou stranu Jizerek jsme víkendový pochod zakončili v Harrachově. Tam jsem se s klukama rozloučil a ještě si dal dalších 11 kilometrů do Jablonce nad Jizerou, odkud jsem se vlakem dostal domů. Opět jsem tedy naplnil ten pomyslný džbán štěstí a radosti, který se při absenci zážitků a dobrodružství pomalu ale jistě začínal vyprazdňovat. Tak tedy (slovy klasika) RANDÁLŮM ZDAR!