Včera ráno mě čekala několikakilometrová pustina. Kromě keříků vřesu tu nic nerostlo. Později přibyly kameny a občas nějaký strom. V kontrastu s touto krajinou působily okolní hory ještě vznešeněji. Minul jsem stádo sobů a brzy se mi otevřel výhled na další část dnešní etapy. Brzy jsem začal míjet jezera a později jsem přišel k řece, přes kterou vedl most. Zde jsem si udělal pauzu na oběd, po které následoval les a stoupání do kopce. Náročnost terénu mi připomínala Itálii. Je

Za slunečného rána jsem vyrážel natěšený na novou zemi. Už od rána mě však čekalo brodění potoků a hlubokých kaluží. V průběhu celého dopoledne se mi mezi stromy ukazovaly norské hory, do kterých jsem měl namířeno. Po poledni jsem u jezera Grövelsjön poobědval a byl jsem svědkem toho, jak si řeka vytékající z jezera bere tající led z hladiny. Od jezera Grövelsjön už zbýval jen kousek k norským hranicím. Ve Švédsku jsem strávil více než 8 měsíců, které byly fantastické a nezap

Další z velkých zážitků se odehrál už během snídaně, kdy okolo přístřešku prošel tokající tetřev. Po osmi kilometrech chůze náročným terénem jsem dorazil k chatce, ve kterém jsem se opět setkal s Mathieuem. Kromě něj tu byl i pár z Německa, který si vyrazil na Södra Kungsleden na dovolenou. Po krátkém odpočinku jsem vyrazil společně s Mathieuem. Po úzkém mostě jsme přešli řeku Göralven a pár kilometrů poté jsem pokořil kilometr číslo 6500. Z kopce, na který jsme se společně v

Ráno mě probudila myš pobíhající po místnosti. Po snídani jsem vyrazil a nebyla to žádná procházka růžovým sadem. Cestičky byly opět podmáčené a často jsem musel přelézat či podlézat popadané stromy. Trochu mi to kompenzovaly ty výhledy, které byly fantastické. Dnešní úkol byl ujít 26 kilometrů do osady Hökberg poblíž města Mora. To se mi podařilo po druhé hodině odpolední a krátce na to mě vyzvedl Čech Tomáš. Ten žije se svou ženou Luckou poblíž města Mora a nabídli mi u nic

Včera ráno lilo jako z konve, tak jsem oblékl pláštěnku a vydal se brodit další kilometry vodou, které teď přes noc ještě přibylo. Za pochod v takovémto počasí jsem se ve městečku Mockfjärd odměnil obědem v restauraci. Pár kilometrů za městem jsem přišel do osady, kde před pár dny přespal Mathieu. Lidé, kteří ho zde pohostili, mi tu v malém sklípku zanechali překvapení se vzkazem. Plechovky nealko Staropramenu a solené arašídy jsem s radostí přijal. Už mě hostí i lidé, které

Celou noc pršelo a ráno jsem vyrážel do lehkého mrholení. To však naštěstí brzy ustalo a dokonce vysvitlo slunko. Zrovna jsem si ukládal pláštěnku do batohu, když ke mě přišla paní a nabídla mi doplnění vody. Vody mi příliš nezbývalo, tak jsem nabídku přijal. Paní se zmínila, že před pár dny potkala Mathieua. Po poledni jsem u jednoho z posledních domů požádal o dobití telefonu. Velice ochotný Jari mě kromě dobití mobilu přizval ke grilovačce, poskytl mi sprchu, pračku a post

Dnešek začal výšlapem na kopec. Na jeho vrcholku se držela voda a půda byla podmáčená. To je tu dost běžné, většinou však přes tyto mokřady vedou krásné dřevěné chodníčky. Tady však byly rozbité, nebo celé pod vodou. Zkrátka nefunkční. Po několika marných pokusech přejít suchou nohou jsem to vzdal a vše jsem procházel v botách. Počasí dnes bylo deštivé, tak jsem alespoň pořádně odzkoušel novou pláštěnku. Krátce po poledni jsem dorazil na místo zvané Kloten, kde končí Bergslag

Už od rána bylo zřejmé, že mě dnes čeká slunečný den. Vyrážel jsem brzy ráno. Přešel jsem nejstarší železnici ve Švédsku, která leží mezi městy Köping a Hult a ještě před polednem jsem přišel k jednomu z jezer. Bylo opravdu horko, takže jsem se rozhodl pro koupel ve studeném jezeru. Následoval oběd a krátká siesta. Terén začíná být čím dál tím víc kopcovitý, únava se dnes ale ne a ne dostavit. V chůzi jsem pokračoval až do večerních hodin, dokud jsem nepřišel k malému potůčku

Celou noc pršelo a foukal silný vítr přímo proti otevřenému přístřešku ve kterém jsem spal, takže když jsem se ráno probudil, spoustu věcí bylo mokrých. Původně jsem chtěl zůstat dvě noci, ale jaksi jsem přehodnotil situaci. Po snídani jsem vyšel do deštivého rána. Cesta byla podmáčená a já byl brzy i přes pončo mokrý. Později se déšť dokonce změnil ve sněžení. V oblasti Sixtorp jsem se znovu setkal s Mathieuem, který tu strávil noc. On však právě vstával, protože bylo půl de

Zpěv ptáků mě probudil už ve čtyři hodiny ráno a v půl páté jsem již kráčel dál po trailu Bergslagsleden. Brzy jsem došel k turistickým přístřeškům. U prvního z nich jsem u ohně usušil mokré věci a posnídal. V tom druhém spal Mathieu. Když jsem v půl osmé odcházel, nechal jsem ho spát. Stejně mám dnes v plánu kratší vzdálenost, takže se nejspíš potkáme. Po celou dobu chůze se na mě podepisovala únava ze včerejší štreky. Ke konci jsem už každou chvíli sedával a odpočíval. Jede

Konečně zase na cestě! I když loučení s místem, které se stalo mým druhým domovem a s lidmi, kteří se stali mou druhou rodinou, bylo náročné. Po prvních kilometrech mě však znovu zalil ten nepopsatelný pocit štěstí a svobody. Během dopoledne jsem u jednoho z turistických přístřešků potkal kluka s batohem. "Ivan?" zeptal se poutník. Jak sakra zná moje jméno? Přikývl jsem. "Já taky" pokračoval. Pak mi vysvětlil, že se ptá, jestli jdu také dálkovou trasu E1 (čti 'Í uan') a nemlu