Stojím uprostřed letištní haly a vyhlížím okamžik, kdy se otevřou automatické dveře a v nich budou stát dva frajeři se svými batohy plnými vybavení na pětiměsíční patagonské dobrodružství. Když se ale Kuboj s Daníkem objeví ve dveřích bez batohu a ihned po přátelském objetí mi oznamují, že jejich batohy zůstaly v Madridu, radost z jejich přítomnosti je rázem utlumena.
Zůstáváme v Santiagu o několik dní více, než bylo původně v plánu. Po pěti dnech naše věci konečně přistávají v chilské metropoli, Daníkův nový batoh je však výrazně poškozený. Doufáme, že jsme si všechnu smůlu vybrali hned na začátku a ve středu 20. listopadu konečně vyrážíme na jih!
Hned první den nás čeká poměrně náročné stoupání. Táboříme několik kilometrů za čtyřmilionovým městem, filtrujeme vodu z říčky a telefonní signál je na nule. Všichni tři máme v hlavě jedinou otázku. Je tohle vůbec možné?
Dny ubíhají neskutečným tempem. Teď máme za sebou 6 dní chůze, kdyby mi ale někdo řekl, že jsme ze Santiaga vyrazili včera, věřil bych mu to. Přitom jsme toho prožili tolik! Setkání s vládcem andských oblak - kondorem, brodění divokých horských řek, opravu karimatky, třítisícová sedla, koupačky pod vodopádem, nočního hikování s čelovkou i sněhová pole, která blížící se léto ještě nestihlo proměnit ve vodu. Krajina se tu mění neskutečně rychle a připadá mi, jako bych za těch pár dní navštívil hned několik evropských pohoří, nebo dokonce světadílů. Izolované zaoblené vrcholy připomínající pistáciový zmrzlinový pohár s karamelovou polevou zdobený šlehačkou jsou však pro místní krajinu tak typické, že hned víme, kde to ve skutečnosti jsme.
Více než 3000 km jsem ušel sám. Teď se ke mě připojili dva skvělí parťáci a já mám jedinečnou možnost udělat první srovnání. Když jde člověk sám, je svým pánem a nemusí brát ohledy. Spoustu krásy v krajině ale přehlédne, nebo se z ní nedovede radovat natolik, jako když se o tu radost může bezprostředně podělit. Daník a Kuboj vnímají pohyb v horách po vlastních nohách dost podobně, jako já. Tři svobodné bytosti plující krajinou směrem k jihu a vděční za to, že mohou. Navíc ani nepamatuji, kdy jsem se naposledy tolik nasmál. O kreativních nápadech a myšlenkách na stezce jsem se již rozepsal v jedné z předchozích částí. Když se ale spojí tři rozdováděné kreativní mysli, vzniknou neuvěřitelné věci. Tři jsou zkrátka víc než jeden!
Tak nám držte palce, protože cesta na jih pokračuje a i přes náročný terén a zdlouhavé plánování jednotlivých sekcí Greater patagonian trailu nás to neskutečně baví a vnitřně naplňuje.
Ať vám to šlape!
Váš Mokráč
MAPA mého putování Mějte trpělivost než se načte. :)
Comentarios