Batoh Gossamer Gear Silverback 65 Nepromokavé rukavice OMM Kamleika Overmitt Rukavice Rab Power Stretch Pro Mikina NALEHKO Alpha Hoody 60 Spacák Criterion Quantum 450 Tyvek Malý Karimatka Therm-A-Rest NeoAir XTherm NXT Ponožky Darntough SCOUT BOOT MIDWEIGHT WITH CUSHION vel. L Peněženka Nabalto NAKES Thermarest Pump Sack  SMD Pack Liner 50l Xiaomi Redmi Note 10 Pro  Platypus QuickDraw + láhev Ručník  Sea to Summit Pocket Towel Cestovní dentální sada Curaprox Travel Set Cestovní pas Lahvička na líh Péřová bunda Rab Mythic Alpine Trekové hole Fizan Compact 3  Nesmeky Snowline Chainsen Light Lékárnička Stanové kolíky Vesuv Outdoor Stanové kolíky home-made Kulich Rab Logo Beanie Spodky Rab Conduit Tight Nepromokavé ponožky  Bridgedale Stormsock Lightweight Ankle Spodky  Rab Syncrino Leggins Přístřešek SMD Deschutes Plus  Tri-ko Nalehko Dlouhý rukáv Nepromokavá bunda NALEHKO Etalon Nepromokavá sukně NALEHKO Etalon Skirt Šátek Návleky NALEHKO Čelovka Nitecore NU 25 UL Nabíjecí kabel Nitecore Lihový vařič Vesuv Outdoor Hotspot 40ml Titanový kotlík Evernew Non Stick 0,9l Nůž Opinel N°07 Trenýrky Závštří Vesuv pro Toaks 900ml Lžíce Sea to Summit Camp Spoon Powerbanka Nitecore NB20000  AlzaPower USB to USB-C Sluneční brýle Zapalovač Hliníkové kolíky DAC V-BEST160 MM Tyvekový sáček na kolíky Home-made Mountain Equipment Lightweight Drybag 14l Boty Altra TIMP 4 Boty Altra TIMP 4 Kalhoty Warmpeace BigWash Zip-Off Tri-ko Nalehko krátký rukáv Opravná sada
top of page
Vyhledat

Část osmnáctá - Znovu ve třech

Obrázek autora: Hana HalfarovaHana Halfarova

Celkem: 4,711.42 km


Valdivii jsme dali sbohem a tři kamarádi tak opět společně pokračují ve své dobrodružné cestě na jih jihoamerického kontinentu. Společně debatujeme o příčině úmrtí obrovské plochy lesa, kterým procházíme, společně brodíme horkým termálním potokem a ve vlezlém dešti společně stoupáme k sopce Puyehue (2240 m n. m.), která má ve skutečnosti tohle všechno na svědomí.


Déšť a zápach síry

Znovu jsme tedy na okamžik opustili husté lesy a po 56 dnech chůze ze Santiaga se na nás snáší první kapky deště. Vidina krásného západu slunce na okraji kaldery sopky se rozplývá jako pára nad hrncem. Hustá mlha komplikuje navigaci, takže se po každém pohledu do mapy snažíme zapamatovat směr.


Na kost promoklí předčasně stavíme stany a po sedmé večerní se beze slov jak myši rozprchneme každý do svého stanu. Jen několik desítek metrů od nás se rozprostírá obrovská plocha zatuhnuté lávy od poslední erupce v roce 2011, nás však zajímá pouze jediné - jak co nejrychleji zahřát svá promrzlá těla.

Následujícího rána se nebe vyjasňuje a my tak spatřujeme horké proudy vzduchu stoupající ze zatuhlého lávového proudu. I díky počasí, které sopečné krajině dodalo mystickou atmosféru, se traverz sopky Puyehue řadí k těm dobrodružnějším zážitkům.


Jezero Všech svatých


Pomalu se blížíme k jezeru, které nelze obejít a my se tak poprvé budeme muset k jihu všech jihů přiblížit jinak, než po svých. Domluvit si loď na dnešek se nám u starousedlíků nedaří, dozvídáme se však, že následující den okolo poledne by měl jet pravidelný spoj na protější břeh.


O několik hodin později tedy přicházíme na břeh obrovského jezera a začínáme hledat místo na bivak. Z ničeho nic se na pláži objevuje muž, který kráčí k jedné z lodí. Jdu za ním a dáváme se do řeči. Máme štěstí! Můj jmenovec Iván mi nabízí, že nás na druhý břeh odveze. Smlouvání o ceně jde až překvapivě snadno a tak o necelou půlhodinu později už sedíme všichni čtyři v člunu a vzdor vlnám se pomalu plavíme na druhý břeh.


Lago Todos los Santos (jezero Všech svatých) nám nabízí neskutečné scenérie. Na argentinských hranicích se rozprostírá mohutné Cerro Tronador (3478 m n. m.) pokryté ledovci, ze západu na nás shlíží kuželovitě pravidelný Volcán Osorno (2652 m n. m.) s bílou čepicí, nejvíce nám ale bere dech Volcán Puntiagudo (2498 m n. m.), který se tyčí za námi severně od jezera. Svou špicí trošku připomíná alpský Matterhorn, pro svou odlehlost má ale k mému srdci mnohem snazší cestu.


Zatímco Iván kočíruje loď proti silnému větru, my se v houpající se bárce marně snažíme zachytit tu nádheru objektivy našich mobilů. Lodivod si všimne naší fascinace, poklepe si na srdce a hrdě pronese: "to je moje hora!". Vlastně mu to věřím. Komu jinému, než právě lidem a jiným tvorům žijícím v horách by měly hory patřit?

Iván nás vysazuje na konci zátoky, podáním ruky se loučíme a pomalu společně s denním světlem mizí někde v dáli. S výhledem na tu špičatou krásku usínáme v přístavu pod zastřešenou terasou.


Mluvíme česky

Vstupujeme do údolí řeky Rio Cochamó a jsme lehce otrávení z nutnosti rezervace noci v kempu. Běžně taková místa obcházíme obloukem, tady je to ale jediná možnost, jak pokračovat v cestě a zároveň se vyhnout dlouhým nudným úsekům po silnici. Jdeme tedy dál a věříme, že nám to nějak projde. Náhle nás zaujme cedulka u jednoho z mnoha oplocených pozemků vedle cesty, na níž je velkým písmem napsáno: "Eco camping La Frontera - mluvíme španělsky, anglicky a česky".


"Zdar jak svině!" pronášíme se zvědavostí, jestli se ozve odpověď v našem rodném jazyce. Na zápraží nevelkého domku se objevuje paní s rysy typickými pro místní ženy, překvapuje nás však svou češtinou. "Ahoj. Já mluvím trošku česky. Pojďte dál." O malý okamžik později nás její muž Pavel provází svým Eko-kempem. Pochází sice od Rokycan, se svou chilskou manželkou tu však žije už přes 12 let a některá česká slovíčka tak občas musí hledat hlouběji v paměti. Musíme ale přiznat, že i nám dělá čeština trošku problém. Mezi sebou totiž většinou komunikujeme vlastním jazykem, který češtinu připomíná jen okrajově. Vytváření nových slov je vlastně naší největší zábavou na trailu.


Prohodíme pár slov o přísném systému vstupu do údolí, který je tu nastavený a nakonec se všichni shodujeme na tom, že je to dobře. Do přírody se tu denně vydávají stovky lidí bez zkušeností, aby si udělali fotku u vodopádů a těžko říct, jak by dopadla příroda, kdyby si každý kempoval, kde se mu zlíbí.

Ještě než se ráno rozloučíme, Pavel píše vzkaz pro návštěvnické centrum na konci zpevněné cesty, kde se každý návštěvník musí před vstupem registrovat. Zaměstnankyně centra se vzkazu o třech mašinách na kilometry s minimálním zájmem o turistické cíle zasmějí a registrují nás i bez rezervace v kempu.

Lidé s obrovskými batohy se táhnou šnečím tempem ke kempu La Junta. Někteří si nesou stan v ruce, jiní mají na batohu připnutý petanque. Občas potkáme i lezce, kteří se vrací z velkých žulových stěn připomínajících Yosemite. My ale mažeme dál, ať jsme z tohohle blázince co nejrychleji pryč.


Ať Vám to šlape,


Váš Mokráč.





MAPA mého putování  Mějte trpělivost než se načte. :)


108 zobrazení0 komentářů

Nejnovější příspěvky

Zobrazit vše

Comments


Partneři:

nalehko-logo-web-basic.png
png-transparent-altra-running-mount-mara
Darn_Tough_Socks_1200x1200_edited.png
fizan-small-logo_edited.png
so-rgb.png

© 2020 by MITRUS ŽIVOTA. Proudly created with Wix.com

bottom of page