Celkem: 4,428.1 km
Krajina se opět kompletně proměnila. Araukárie pomalu mizí a my jdeme desítky a desítky kilometrů po zpevněných cestách s minimálním převýšením. Lesy však houstnou a stromy obrovských rozměrů porostlé mechem hlásí jediné. Vítejte ve Valdivijských deštných lesích!
Opět mezi vulkány

Ačkoli jsme mohutnými kmeny prastarých stromů fascinováni a konečně se ve vzduchu objevuje nějaká vlhkost, je pro nás příjemnou změnou, když vystoupáme nad hranici lesa a znovu se ocitáme ve vulkanické krajině.
Kráčíme sopečným prachem pod sopkou Quetrupillán, od argentinských hranic na nás z výšky 3747 m n. m. shlíží další mohykán jménem Volcán Lanín. U modravého jezera Laguna Azul se ale se sopečným zábleskem severní části GPT loučíme a opět se noříme do lesů, ve kterých je šero i v pravé poledne.
Pstruh
Klesáme pozvolna, klesáme dlouho. O téměř 1500 výškových metrů níž napojujeme hlavní silnici. Obrovští ovádi nám bzučí okolo hlav a síla slunečních paprsků je ubíjející. U prvního krámku chladím své rozpálené tělo nanukem, odcházím však i s rybářským vlascem a háčkem. Díky tomuto rozhodnutí si večer na břehu jezera nad ohněm opékáme půlmetrového pstruha, což je skvělým zpestřením našeho omezeného trailového jídelníčku.
Každý problém má řešení

U jezera Lago Pirihueico si připadáme tak trochu jako na Mácháči. Pláže plné lidí, stánky se suvenýry, placené parkoviště a spoustu jiných turistických pastí. Abychom z tohoto blázince mohli zmizet, musíme se dostat na druhou stranu řeky Fuy pod jezerem. Nejsme však vpuštěni na soukromý most, což by se na první pohled mohlo zdát jako jediná možnost, jak lze řeku překonat.
V řešení zdánlivě neřešitelných situací jsem si ale na svých cestách našel zalíbení, takže se nevzdáme a v sousedním kempu oslovujeme partičku německých kajakářů. Za okamžik dáváme na vodu tři kajaky, ve dvou z nich sedím já s Kubojem a pádlujeme na protější břeh. Tam se s naším německým zachráncem loučíme, on dva kajaky přiváže za ten svůj a vrací se za svými parťáky. Občas jsem za své vyčůrané české geny vděčný...
Narozeniny v pivovaru
Když jsem odjížděl z pivovaru Calle Calle, slíbil jsem, že se sem vrátím. A protože jsme právě protnuli rovnoběžku procházející Valdivií, nastal čas tento návrat uskutečnit.
Kromě mých chilských přátel tu na nás čeká i Daník, který se rozhodl své bolavé noze dopřát ještě trochu toho odpočinku. První dny trávíme právě s ním v chatičce u pobřeží Pacifiku, kterou nám na náš pobyt poskytl majitel pivovaru a můj dobrý kamarád Eduardo. Přes den spřádáme plány na naše pokračování, večery pak trávíme nad zlatavými moky.
Jakmile však kalendář ukáže devátý leden a mé tělesné schránce tak odbije sedmadvacátý rok, skáčeme do Tichého oceánu nehledě na to, že je jedna hodina v noci a okolní domy spí. Narozeniny sice už roky neslavím, na oslavu, jakou pro mě připravili mí kamarádi, jen tak nezapomenu. V sobotu večer se přesouváme do pivovaru, kde nás čeká naražený soudek, rozpálený gril a na něm selátko. Je naprosto neuvěřitelné, co pro mě jsou schopni udělat přátelé z druhé strany zeměkoule.

Pak ale přichází dárek od Daníka s Kubojem, který mi chtě nechtě vžene slzy do očí. Na obrovské obrazovce nad barem začíná běžet video plné záběrů z našich společných cest. Když pak celá hospoda sleduje přání od mých nejbližších, dojetí přestávám skrývat a bulím jako želva. Najednou chápu, proč kluci trávili poslední dny na telefonu a chodili tak často na záchod. To, co dokázali vytvořit a zorganizovat z těchto narozenin udělalo bezkonkurenčně ty nejhezčí.
Všem, kdo se na tomto překvapení podílel, patří obrovský dík. Děkuju Vám mí drazí přátelé, děkuju Vám moje milovaná rodino! A odpusťte mi všechen ten dlouhý čas, který s vámi netrávím. Vězte ale, že času s vámi stráveného si nesmírně vážím.
Po této fenomenální oslavě se v těžké kocovině vracíme zpátky na trasu. Tři kamarádi jsou konečně zase spolu n cestě a pokračují pěšky k jihu!
Ať Vám to šlape,
Váš Mokráč.
MAPA mého putování Mějte trpělivost než se načte. :)
Comentários