Hana Halfarova
- 5. 8.
- Minut čtení: 2

Část šestá - Jsi připraven na patagonský vítr?

Spaní v sedle má jednu nespornou výhodou. Většinou tam bývá rovina a krásný výhled. Možná bych se však příště měl zamyslet i nad nevýhodami tohoto na první pohled skvělého místa pro bivak.

Přicházím do sedla, padesát kilometrů v nohách a je mi jasné, že dál už nejdu. Je téměř bezvětří, tak urychleně stavím tarp, k večeři si dávám tortilly s burákovým máslem a dvě instantní čínské polévky (normálně se tomuto pokrmu vyhýbám, ale polévky jsem dostal a potřebuji se jich zbavit) a ulehám k spánku.

Spím asi hodinku, když v tom mě vzbudí silný vítr lomcující mým přístřeškem. "Dělá to sice trochu hluk, na ten si ale brzy zvyknu a uvnitř nefouká.." pomyslím si. Vítr ale postupně sílí a brzy začne i přes minimální mezeru profukovat pod tarpem. Uvnitř začíná vířit pouštní prach, což nejsou úplně ideální podmínky pro klidný spánek. Do toho mi můj močový měchýř začne naznačovat, že budu muset ze svého úkrytu na okamžik ven. Pootevřu tarp a skulinkou se protáhnu ven. To co následuje mi připomíná scénu z filmu Jackass, kde kluci vyvádí různé vylomeniny za tryskovým motorem.

Vracím se do pohodlí quiltu a kontroluji čas. Je 23:45. Rád bych se alespoň trochu vyspal, což tady nejspíš nehrozí. Je rozhodnuto. Urychleně házím věci do batohu, jen lehce upuštěnou karimatku připínám na batoh a na závěr sbalím přístřešek samotný. Klesám serpentinami a za okamžik je vítr ten tam. V jedné ze zákrut nacházím rovinku a po pouhých pár stech metrech znovu připravuji nocleh. Balení, přesun i opětovná stavba tarpu mi zabralo vždy po deseti minutách. Celkem tedy půl hodinky zdržení, díky kterému si můžu dopřát poklidný spánek až do rána.

Zkušenosti holt nejsou zadarmo. Výběrem vhodnějšího plácku se tomuto zážitku dalo určitě zamezit. Čekají mě ale místa, kde na výběr příliš nebude. Pomalu se blížím k jihu a o silném patagonském větru jsem toho už slyšel opravdu hodně. Pokládám si tedy otázku: "Jsi skutečně připraven na patagonský vítr?"

Ať Vám to šlape!